Slavnostní projev Viktora Orbána při příležitosti 174. výročí revoluce a války za osvobození z roku 1848/49
15. března 2022 Budapešť

Vážené Dámy, Vážení Pánové! Vážení oslavující Maďaři – za hranicemi, jako i doma! Patří mimořádné poděkování těm, kteří jsou teď s námi v Zakarpatské oblasti. Přeji Vám všem dobrý den!

Vypadáme docela dobře. Ba co víc, vypadáme velice dobře. Možná, že jsme ještě nikdy nevypadali tak dobře, jako právě dnes. Sešli jsme se naposledy 23. října, před 143 dny. Uběhlo to rychle. Sešli jsme se proto, abychom vzkázali levici, která zase touží dostat se ke kormidlu, že nebude to tak, jak si to představují, a nezískají většinu v Budíně, ale vidím-li správně šance, tak už ani Pešti. Vzkázali jsme: nedopustíme, aby strhli naši zemi zpět do levicové noční můry, odkud jsme ji zachránili před dvanácti lety. Vzkázali jsme: nedopustíme, aby zase svrhli Maďarsko do bankrotu. Vzkázali jsme, že Maďarsko musí jet kupředu, a ne nazad. Vzkázali jsme, že my tady na pravici nejsme krotcí prohrávající, kteří se leknou mezinárodní „sebelepších“ vlivných medií stojících za levicí, bruselštích byrokratů, a Györgyů Sorosů disponujícími obrovskými majetky. Vzkázali jsme, že budeme bojovat.

A, milí moji Přátelé, také jste dobře bojovali. Velice dobře. Je připraveno všech 106 kandidátů na poslance, měli jsme více než sto volebních setkání s voliči od Battonya až po Nemesmedves, a zaklepali jsme na mnoha miliony dveří. Naše síla a šance roste ze dne na den. Ani se nepamatuji, kdy stály tak dobře hvězdy 19 dny před volby. Ukázali jsme naši sílu, a to přineslo své ovoce. Naši protivníci se kymácí v stavu nejhlubší bezradnosti, a na hranici rozpadu. Darmo se převlíkl vlk do ovčího rouchu, nyní musí zaplatit cenu úskoku. Jejich kandidát na premiéra, o kterém si mysleli, že je jakási kometa, je nadnes již jenom kousek vychladlého kamene, který narazil do země, a spolu s ním narazila do země celá levicová taškařina. Dne si povzdechne společně celá země: jaké to štěstí, že teď nemají v rukou kormidlo Maďarska oni. Jako konečnou zoufalost si pozvali už také Donalda Tuska z Polska. Přinesli jsem toho Poláka, za kterého se stydí už i doma, kdo jako první rozbil svou vlastní stranu v Polsku, a posléze rozbil v Bruselu Evropskou lidovou stranu. Donald Tusk je sám černá kočka, která přinese na člověka jenom neštěstí. Stará to rada, uposlechněme ji: nikdy nezabraň svého protivníka v tom, aby udělal chybu.

Dámy a Pánové!

Je starým zvykem Maďarů, že když se věci ve státě obrací ke špatnému, nashromáždíme se, poradíme se, a společně se rozhodneme, jak můžeme předejít zlu. To je naše největší síla. Děláme to přes více než tisíc sto let. Bylo tomu tak v Etelköz, v Pusztaszer, na poli Rákos, na ledu Dunaje, a bylo tomu tak také před 174 lety v Prešporku a v Pešti a Budíně. Jsme různí, zabýváme se tisíci věcí, ale když si to vyžaduje situace, sejdeme se, a uspořádáme se do jednoty, mladých a starších, muže i ženy, obyvatele měst, i venkova, chudých a bohatých – každého Maďara. V době nebezpečí se rozhoduje celá země o své budoucnosti. A víme, že nejenom ti jsou tady, kterých vidíme očima. Jsou tady také ti, kterých můžeme vidět jenom přes naše srdce: junáčtí předci, slavní bojovníci, odvážní předchůdci. A jsou tady také naše ještě nenarozené děti, budoucí vnuci a pravnuci, kteří budou hrdinové, slavní bojovníci nastávajících období, jako i naši odvážní potomci. Rada předků, chór bojujících dneška a budoucnosti. Tak je tady dnes spolu Maďarsko na hlavním náměstí národa.

Musíme si promluvit o vážných věcech. O válce, míru, o blaho vlasti, o hrozících nebezpečích. Nejdřív milí moji Přátelé, ať vidíme jasně, co chceme. Odkdy jsme při smyslech, odkdy existuje společná maďarská paměť, Maďaři chtěli vždy totéž pod Karpaty. Nechť je mír! Nechť je svoboda! Nechť je porozumění! „Nechť je mír, svoboda a porozumění!” – říkala v roce 1848 březnová mládež. Ale to nemůže zůstat jenom nějaká touha, protože v takovém případě nám ulítne jako jemný dech. K míru ke svobodě, a porozumění potřebujeme totéž: sílu.

Slabému národu se nedostane mír, maximálně mu poskytnou milost. Slabým národům nepřináleží svoboda, maximálně falešný guláš do jejich baráku. Slabý národ nedokáže dát dohromady žádné porozumění, maximálně se smíří se svým osudem. Mír, svoboda, a porozumění je odměnou silných národů. Jim patří blahobyt, sebedůvěra. bezpečnost a klidný život. Vítr fouká vždy do plachet silných, jejich loď dorazí vždy do přístavu, štěstí je oblibuje, oni připadnou vždy na nohy. Proto snívali Széchenyi, Kossuth, Petőfi a všichni ostatní o silném Maďarsku, a proto sníváme také my s nimi. Chceme silnou zemi, která sice podle zákonů přírody se nemůže odtrhnout od slunečného systému národů, ale se točí vždy kolem své osy, nedopustí gravitaci jiných planet, a nedopustí, aby mu vytyčovali dráhu pohybu zájmy cizích národů. K tomu je zapotřebí síla, síla poskytující postavení. Tuto sílu sbíráme, toto silné Maďarsko budujeme z roku na rok, to děláme již dvanáct let. Proto podporujeme rodiny, proto jsme vytvořili milión nových pracovních míst. Proto jsme zdanili nadnárodní řetězce, proto jsme snížili výdaje na elektřinu, plyn, a vodu, a proto jsme poslali domů IMF. Neodradila nás ani povodeň, ani migrace, ani pandemie, a chceme, aby nás neodradila ani válka, ani levice 3. dubna.

Vážené Dámy, Vážení Pánové! Vážení Oslavující!

Naše země je nejhezčí na světě. Pánbůh nám dal nejhezčí jazyk světa. Rodí se na této zemi lidi s největší vynalézavosti světa, kteří z papriky udělal vitamín C, kteří fabrikují kostku, kterou lze točit různými způsoby, a kteří ničí neznámé viry cílenými střelami vakcín. A je to také země lidí s dobrým srdcem: samí fantastičtí lidi, počínaje od Svaté Alžběty až po tisíce pomáhajícím uprchlíkům běžícím za svůj holý život. To vše je velice hezké a fantastické, ale to vše nestačí. Z krásy, umu a velkorysosti se stane jenom tehdy šťastná země, když se to spojeno se sílou. Ať máme nejdřív sílu, a následně pravdu, a ne obráceně. Je nás ve světě 15 milionů. Žijeme pod rozhledem zemí větších od nás: Němci, Rusové, Turci, a nejnověji Američané. Ale to není důvod k malomyslnosti, ani strachu, a už vůbec ne ke vzdávání se. Síla není otázka pouze svalů. Lva nelze přemoci v zápolení, ale můžeme mu nasypat písek do očí, medvěd je v přetlačování rukou nepřemožitelný, ale lze mu vložit do jeho nosu kolečko a řetěz, vlka lze nalákat do pasti, a jak víme, také z divočáku lze udělat guláš.

Milí moji Přátelé!

Země musí být silná především v duchu, jako březnová mládež. My sami si vytyčujeme naše cíle, a nikdo nás od nich nemůže odmlouvat. Nebičujeme se, a nelitujeme se za to, že jsme Maďaři, ale nedopustíme, aby nás bičoval a litoval někdo jiný. Neklaníme se, a nekrčíme se, a netajíme se s naším názorem ani tehdy, když se to ostatním nelíbí. Netoužíme po tom, abychom nás každý oblíbil, protože je to stejně nemožné – a ani nám se nelíbí každý. Nezávidíme úspěchy druhých, chceme jednoduše být lepší od nich. Nebojíme se změn, protože v nich vidíme šanci, a nebojíme se ani našich nepřátel, protože z kamenů, které na nás byly hozeny si můžeme vybudovat pro sebe schody.

Když v roce 2010 bylo Maďarsko nejslabší, a zůstalo vládnutí opět na nás, jsme se zapřísahali, že budeme neoblomní, a budeme věřit ve společné vůli, která nám pomáhá překonat každou překážku, postavíme se vždy za Maďarsko, a nikdy, ale nikdy se nevzdáme, byť ani na jednu minutu. To se nám stalo, tato změna nás vzala s sebou, to nás hnalo kupředu, to povzneslo Maďarsko, a nás dostalo tam, kde stojíme dnes. Narodilo se o 200 tisíc dětí víc, jako by byla zůstala při vládě levice. Kdo chce pracovat, pro toho se najde práce. Máme národní ústavu, o jednoho milionů víc státních příslušníků, a víc než 15 milionů Maďarů disponuje mateřskou zemí. Jedna země, jedna vlast, jeden národ! A konečně také máme zahraniční politiku. Jsme schopní uzamknout hranice před migranty, budeme mít bojeschopnou armádu, zbrojařský průmysl na světové úrovni, a univerzity, které vyvolávají úctu. Největší kulturní rozvoje západního světa se uskutečňují v Budapešti, a podávají si kličku největší sportovní události světa. Maďaři budou opět velcí, hodní své staré pověsti, protože svět si váží jenom ty, kteří mají odvahu a sílu, aby se postavili za sebe.

Vážené Dámy, Vážení Pánové!

Musíme si objasnit také to, jak na tom stojíme s válkou. Neměli jsme od nepaměti takový 15. březen. V naší sousedství vypukla válka V té zemi, kde žijí stovky tisíce Maďarů. Naši vojáci a policisté už teď musí garantovat bezpečnost našich hranic pomocí zbraní kromě jižních hranic už také východní hranice. Děkujeme za to! Provozujeme největší humanitární program všech dob. Bouchá nám na dveře v západní Evropě již ničivá energetická krize, stálo nás dva roky, abychom konečně překonali sto let nevídanou pandemii, a kdyby to všechno ještě nestačilo máme tady na krku ještě také maďarskou levici. Vstoupili jsme do doby nebezpečí. Teď už není místo pro chyby, a bezhlavých řešení, a nemůžeme si dovolit už ani žádné špatné rozhodnutí. Maďarsko leží na hranici Světů: mezi Východem a Západem, Severem a Jihem. V těchhle končinách se nevedou války pro nás, a ani v našich zájmů. Bývá to tak, ať zvítězí kdokoliv, my na tom ztrácíme. Střední Evropa je pouze šachovnice pro velmoci světa, a pro nich Maďarsko je jenom jedna loutka. Jednou nás chce natisknout do frontové linie jeden, pak ten druhý. Vyžadují-li to jejich cíle, a my nejsme dostatečně silní, pak nás také obětují. Z naší historie známe příliš dobře charakter válek. Jsou země, kde chtějí dosáhnout své cíle válčením, ale my víme, že nejlepší válka je ta, kterou se nám povede vynechat. Rusko si hledí ruské cíle, a Ukrajina ukrajinské. Ani Spojené státy Americké, a ani Brusel nebude postupovat podle maďarských hlav, a cítit maďarským srdcem. Své vlastní zájmy musíme zastupovat my sami – s rozvahou a odvahou.

Milí Přátelé!

Naším zájmem je, abychom se nestali obětí pěšce ve válce někoho jiného. V této válce my nemůžeme získat nic, ale můžeme ztratit všechno. Ttéto války se musíme zdržet! Ani jeden Maďar se nemůže dostat mezi ukrajinskou kovadlinu a ruský perlík, proto nepošleme na bojiště ani vojáky, ani zbraně.

Milí Přátelé!

Levice ztratila svůj zdravý rozum, a by vpotácel jako náměsíčník do neúprosné, zdlouhavé a krvavé války. Levice chce poslat maďarského vojáka a maďarskou zbraň do frontové linie. To nedopustíme. Nedopustíme, aby levice vtáhla Maďarsko do této války! Nedopustíme, aby levice udělala z Maďarska vojenský cíl, udělala cíl z Maďarů doma, a cíl ze zakarpatských Maďarů! My, Maďaři víme dobře, kdo obyčejně inkasuje zisk z takových válek. Jsme dostatečně silní, a odoláváme plánům levice, jako i válečných intrikánů.

Vážené Dámy, Vážení Pánové!

Katalin Novák naše nová prezidentka republiky – ať ji žehná Bůh! – prohlásila: ženy chtějí vyhrát mír, a ne válku. A vypadá to tak, že opět mají pravdu ženy. Válka ničí, mír staví. Matky vědí, že k výchově člověka je potřebných dvacet let, ale stačí dvacet sekund k jejich zničení. Ženy nevidí boj Východu a Západu, ale ukrajinskou a ruskou matku, osiřelé děti, zabité hlavy rodin, syny a otce. Místo donucovací síly sankcí vidí strádající. Jestli chceme skoncovat s válkou, jestli chceme, aby Maďarsko zůstalo mimo této války, musíme dát na slovo žen. Stala se v nejlepším okamžiku – poprvé během naší historie –prezidentkou Maďarska žena.

Vážené Dámy, Vážení Pánové!

Tato válka se neměla uskutečnit. Maďarsko učinilo vše, co se dalo od ní očekávat v zájmu míru. Nemůžeme vyloučit, že v den parlamentních voleb a referenda budou v sousedství dunět zbraně. Takové volby jsme ještě neměli. Ale nebezpečí války nesnižuje, ale zvyšuje, ba co víc, zvedá do nebes význam voleb. Pravice na straně míru, nebo levice na straně války? Budování, nebo destrukce? Kupředu, nebo nazad? My tvrdíme, abychom zachovali mír a bezpečnost Maďarska. Kdo volí mír a bezpečnost, volí Fidesz. Musíme cítit křesťanským srdcem, a musíme myslet maďarskou hlavou. Nyní si může každý všimnout rozdíl mezi ženy prchajících vystrašeně z války s dětmi s narychlo sesbíranými zavazadly, a migranty přicházející z mnoha tisíce kilometrů útočících na naše hranice. Maďarsko pomáhá uprchlíkům, ale nadále odmítá migraci. Ani my nevíme, jak skončí válka. Nevíme, co přinese budoucnost. Musíme být připraveni na všechny možnosti. Potřebujeme takovou vládu, která nemůže narazit na překvapení, a které nevyplouvá teď poprvé na otevřené vody. Toto teď není hodina amatérů, toto není doba diletantů. My nejsme začátečníci, a už jsme viděli ledacos. A kromě toho nás je hodně, jsme silní, a jednotní. Jsme jednotní, a právě proto vyhrajeme také referendum, pomocí kterého zastavíme na hranicích Maďarska genderské šílenství, které se převalilo přes západní svět. Ochráníme naše rodiny a děti! Otec je muž, matka je žena, a naše děti ať nechají na pokoji!

Vážení Oslavující!

Na naši zemi číhají veliká nebezpečí, a vůči veliké nebezpečí je nejlepším lékem veliké vítězství. Máme k tomu všechny šance za podmínky, že si během 19 dnech, které stojí před námi si každý udělá svůj úkol připadající na něj. Jednou jsem se zeptal Schwarzeneggra, kolik kliků dělá denně. Odpověděl: počítám jenom, když už to bolí. Jsme na tom stejně také my v kampani. V takové době je bolest naším přítelem, a v takovou dobu je nutno ještě přidat. Žádám Vás, abyste přidali.

Myslím si, že jsme si probrali všechno. Je tomu 31 dnů, co jsme vyjeli koňmo. Udělali jsme velikou vzdálenost, a připojilo s k nám hodně lidí, země stojí při nás. Tyto volby musíme vyhrát, a my je také vyhrajeme. Vyhrajeme, a tím bude v Maďarsku mír, bezpečnost a klid. Dnešním dnem jsme se poradili, a teď zabočíme do cílové roviny. Čeká nás 19-denní pochod, a na konci, 3. dubna si s nimi zabojujeme. Vydejme se nyní, a vyhrajme nejdůležitější boj našeho života! Dejme jim, co si zaslouží, a ochraňme Maďarsko! My Maďaři společně, ne pro jiní, ale za sebe. Vlajky nahoru! Vzhůru na vítězství! Pánbůh nad námi, Maďarsko před vším!

Do toho Maďarsko, do toho Maďaři!